Kamkoli jdeš, bereš sebe vždycky sebou.

26. června 2016 v 16:50 | Samaya |  VZTAHY, láska, vztahy

Každý máme nějaký ten seznam situací a pocitů, které bychom už nikdy nechtěli zažívat. Jsou to všechno věci, které jsou nám důvěrně známé, které nám už někdy velmi ublížily. Zkušenosti, které jsme museli zakoušet nejenom ve svých vztazích, ale pravděpodobně již jako dítě. Když však tyto zkušenosti nyní chceme vyčlenit z našeho vztahu, který právě žijeme, žádný opravdový vztah mít nebudeme. Proč? Protože tato část naší osobnosti nesmí v tomto vztahu být.

Pokud jsme například měli doposud ve svém životě pocit méněcennosti nebo pocit, že nejsme hodni lásky, bezpochyby budeme tento pocit vnášet do vztahu. Nebo pokud náš způsob řešení konfliktů spočívá v hádce, nenávisti a agresivitě, tak bezpochyby nemáme k dispozici žádný jiný nástroj, kterým bychom řešili své konflikty. Potom si budeme muset tento nový nástroj teprve vybudovat. A sice jedině ve vztahu!

Když to nechceme, pak pravděpodobně nevstoupíme do žádného opravdového vztahu. Namísto toho se budeme raději držet zpátky, budeme hrát na jistotu, neukážeme se ve své celistvosti a zůstaneme pořád tak trochu připraveni na to, abychom mohli z celé záležitosti vycouvat. A to ještě dlouho předtím, než by například hrozilo, že budeme muset čelit svému pocit méněcennosti. Tyto stránky naší osobnosti dokážeme vlastně léčit a osvobozovat pouze a jen ve vztahu. A teprve poté budeme mít opravdu šťastný a osvobozený vztah.

To znamená, že pokud chceme skutečně hluboký a láskyplný vztah, tak do toho musíme jít naplno, bez žádného kdy a ale, se všemi riziky. Budeme muset znovu procházet všemi těmito emocemi, které vlastně vůbec nechceme mít, a sice tak dlouho, dokud je nevyléčíme a nepropojíme tyto zkušenosti s novými, pozitivními zážitky.

Ať už jsme si sebou přinesli jakékoliv vzory, budou ovlivňovat naši představu o vztahu. Náš partner vůbec neví, jaký sbalený obraz s představami před ním rozvineme. A bude nucen se našim výčitkám a představám postavit. I když to nebude vždycky jednoduché. Existuje jenom buď a nebo.

Partnerství je pomocná ruka,
abychom konečně mohli osvobodit vše nemilované.

Kdo jiný než náš partner by měl mít odvahu projít s námi našimi bolestmi a hlubinami?

Bohužel všechno to, od čeho by se chtěl člověk distancovat, si zve přímo do svého vztahu. A projeví se to jako explozivní směs emocí a potlačovaného vzteku.

Neboť abychom se něčeho mohli zbavit, musíme to nejdříve mít. A právě proto, že to člověk nechce, dostane to. Kvůli tomu se náš partner bude dotýkat těchto našich bolestivých minulých zkušeností. Může ale vynést na povrch vždycky jen to, co v nás dřímalo. Jsou to tedy pořád jenom součásti nás samých.

Vraťme se zpátky k našemu seznamu. Možná bys měl svůj negativní seznam nyní pozměnit a napsat, od čeho by ses rád ve svém vztahu osvobodil? Jaké vzory a škatulky bys rád rozpustil? Co ještě nedokážeš rozpustit? Jakou cenu jsi za toto "nerozpouštění" ochoten zaplatit? Když se tím zabýváš, pravděpodobně vyneseš na světlo hodně starého duševního odpadu. Prostě to dovol. neposuzuj to. Především neposuzuj sám sebe. To nejlepší na tom je, že už jen tím, že uvažuješ nad seznamem, mnohé si uvědomíš.

Uvědomování si je léčení.

Když si ujasníme,co všechno vnášíme do vztahu a od čeho bychom se rádi osvobodili, budeme stále více poznávat, že náš partner je v mnohých záležitostech pouhým "zástupcem" pro naše projekce. Že naše vzory se doplnily s jeho. A tímto poznáním se všechno mění. Došlo k novému zamíchání karet. Nyní je máme k dispozici na stole, odkryté lícem nahoru.

Možná se dokonce odvážíš ukázat svému partnerovi svůj seznam s nemilými vzory. Možná mu dokonce dokážeš říct, že na tom chceš pracovat. Má to pro tebe nesmírnou výhodu. Už se nebudeš muset distancovat, schovávat, potlačovat, nebo ujišťovat. Současně si z partnera uděláš svého spojence. To vytváří blízkost. Možná že potom i on si dokáže uvědomovat společně s tebou své stinné stránky. Neboť když se změníme my, změní se i náš partner.

Pierre Franckh

www,novoucestou.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vladimír | E-mail | 26. června 2016 v 18:06 | Reagovat

... "tyto stránky naší osobnosti dokážeme vlastně léčit a osvobozovat pouze a jen ve vztahu. A teprve poté budeme mít opravdu šťastný a osvobozený vztah ". Nemyslím si to,poněvač pak,už budeme staří,nepotřební a čeká nás už jen smrt...příliš krátký je život lidský na to,abychom vše ideálně zvládli a to je škoda...

2 kopretina | 26. června 2016 v 18:48 | Reagovat

Ale pak se znovu narodíme o něco moudřejší :-)

3 Vladimír | E-mail | 26. června 2016 v 19:30 | Reagovat

[2]: ale máme přece žít současností - přítomným okamžikem a ne se těšit na budoucnost.Takže to naplnění života je po nezdaru totam :-( a o životních frustracích ani nemluvě...

4 Samaya | 26. června 2016 v 19:47 | Reagovat

[1]: Nemyslím si to,poněvač pak,už budeme staří,nepotřební a čeká nás už jen smrt...příliš krátký je život lidský na to,abychom vše ideálně zvládli a to je škoda...
Milý Vladimíre, máme přesně to, čemu věříme....a to čemu věříme můžeme změnit...páč jsme tvůrci, tvořitelé....S-tvořitelé...tak pročpak nezměnit postoje :o). Přej ikrésné naplněné a dlouhé životy...všem :o). S láskou, Vlaďka Samaya :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama