Sebeláska, sebeláska, sebeláska

28. listopadu 2011 v 5:14 |  VZTAHY, láska, vztahy

Sebeláska, sebeláska, sebeláska


Láska je největší silou vaší přitažlivosti. Láska je turbo-urychlovačem všeho, čeho chcete dosáhnout. Bezmála každý člověk si myslí, že ví, co je láska, ale skoro nikdo to neumí popsat. Jen to zkuste sami. Co je láska? Dejme tomu, že to musíte vysvětlit nějaké bytosti, která o tom nemá ani ponětí. Cítíte, jak je to nemožné? Umíte popsat židli nebo šálek, ale ne lásku. Můžete té bytosti hovořit o lásce nahoru a dolů, můžete hledat příměry nebo ji vysvětlovat uváděním příběhů tak, jak to dělaly generace umělců a spisovatelů. Nebo můžete zažít a c&iac ute;tit, co láska není.

A tím se právě ocitnete na cestě pochopit lásku a zároveň ji sám v sobě uvolnit. Vlivem zážitků, které zažijeme bě­hem našeho života, sloupneme jako vrstvy cibule postup­ně všechna přesvědčení, která jsou neláskou.

Sochař Michelangelo prý odpověděl na otázku, jak to dě­lá, že je schopen vytvořit tak dokonalou sochu lva, která vypadá jako živá: "Odstraňuji prostě všechno, co nevy­padá jako lev."

Podobné je i odhalení lásky. Je už tady, není třeba ji hledat. Neexistuje nic, co byste mohli udělat, abyste dosáhli lásky nebo ji našli. Váš jediný úkol spočívá v tom, abyste neustá­le odstraňovali to, co láska není. To ostatní přijde samo.

Zeptejte se nejlepšího ze všech odborníků, zeptejte se lásky.

Když si nejste jisti, jak se máte rozhodnout a jednat... Když chcete změnit nehezké pocity a názory... Položte si otázku: CO BY UDĚLALA LÁSKA?

Když se nějaký člověk, ať už ho máte rádi nebo ne, chová stále tak, že se necítíte dobře, zeptejte se... Co by udělala láska? Chtěla by, abyste to dělali sami sobě? Chtěla by, abyste dovolili druhému jednat s vámi takovým způsobem? Připustila by láska, abyste sami sobě a druhým umožnili produkovat tolik ošklivých pocitů?

Když se kvůli někomu obětujete, protože si myslíte, že když člověk miluje, má to tak být, zeptejte se... Dělala by to láska? Chtěla by, abyste to činili sami sobě? Chtěla by, abyste následovali myšlenku lásky, v níž je pro vás náklonnost spojená s utrpením?

Když si děláte neustále výčitky, zda jste jednali správ­ně, zeptejte se...
Co by dělala láska? Chtěla by, aby vás napadaly stále tytéž nesmyslné myšlenky a působili jste si tím sami bolest? Nebo by chtěla, abyste si uvědomili, že jste jed­nali tak dobře a dokonale, jak jste v daném okamžiku mohli? A že jste se tím poučili a jste teď volní pro nové situace ve vašem životě?

Čím víc připustíte, aby zůstalo to, co není laskavé k vám samotným, tím víc budete nacházet a prožívat to, co hledáte.

Když přemýšlíte, zda je lepší jednat rozumně a logicky, nebo dělat bezdůvodně a spontánně věci jen proto, že vám to působí radost, zeptejte se... Co by dělala láska?
Když vykonáváte každý den práci, která ve vás vyvo­lává špatné pocity a má za následek, že jste stále smut­ní a slabí, zeptejte se... Co by dělala láska?
Chtěla by, abyste to dělali? Jak bys­te to lásce na konci svého života vysvětlili?

Když si často myslíte, že je život těžký a že máte v po­rovnání s ostatními málo štěstí, zeptejte se... Co by dělala láska? Chtěla by, abyste si to o sobě a daru, jakým je váš život, mysleli?

Příběh

Gabriela je nádherná žena ve věku me­zi třicítkou a čtyřicítkou. Když vstou­pí do místnosti, budí u přítomných pocit radosti, náklonnosti a bezpečí. Její obličej, vyzařování a chápavý a vlídný způsob, jak zachází s lidmi, okouzlí všechny, kdo ji blíže poznají. Je téměř nemožné si představit, že by se někdo mohl s touto ženou pohádat. A přesto poslední dva partneři Gabrielu těles­né týrali, jak je možné, že člověk, jehož přitažlivost vydává tak silné vyzařování starostlivosti, srdečnosti a akceptování, přitahuje právě takové partnery?

Poté, co Gabriela pochopila působení přitažlivosti srdce, roz­hodla se přijít té věci na kloub. Přemýšlela, že to může mít jen jediný důvod, proč přitahuje pachatele takových činů. Pozna­li v ní svou oběť. Gabriela pátrala dál po příčině ve své přitaž­livosti, která vytvářela pocit, že je obětí, a brzy měla při hle­dání úspěch. Cítila se být obětí svého těla. Gabrielino tělo bylo trochu plnější, než byl průměr, což ti, co se s ní setkali, považovali za přirozené a krásné, protože se plnoštíhlá postava dokonale hodila k její staro stlivé podstatě. Způsob, jak se oblékala a líčila, podtrhoval její okouzlující vyzařování.

Gabriela sama však na rozdíl od svého působení na přátele a známé neměla svůj vzhled ráda. Odmítala své tělo jako tlus­té a cítila se zároveň bezmocná, když šlo o zredukování její váhy. Vnímala své tělo jako zátěž a trest, které brání tomu, aby přitahovala "dobré" muže. Věřila, že s tímto tělem je jen přirozené, že přitahuje ty, kteří ji budou nakonec odmítat stej­ně, jako to dělá ona sama.

A právě to se pokaždé stalo. Gabriela se trestala za své tělo a to přivádělo muže, kteří dělali přesně totéž. Jakmile si uvědomila působení svého sebeodmítání, přijala v hloubi duše velmi energické rozhodnutí. Už nikdy ji nebude žádný muž bít a špatně s ní zacházet. Cítila, že bylo naprosto nesmyslné odmítat sebe sama a doufat, že nějaký muž je s to nahradit její chybějící sebelásku.

Když Gabriela poznala, že její odmítání zapříčinilo vždy pra­vý opak toho, co vlastně chtěla, začala hledět na své tělo tak, jak ji přátelé a známí už řadu let ujišťovali, tedy jako na pře­krásné tělo, které dokonale vyzařuje navenek její lásku k lidem. Gabriela začala cítit lásku k sobě samotné. Od tohoto okamži­ku přitahovala muže, kteří poznali její krásu, a milovali ji přesně za to, jaká byla. A aniž by se o to snažila, začala pře­kvapivě pomalu ale jistě hubnout. Její potřeba hodně jíst pros­tě zmizela.

Proč je sebeláska tak důležitá - příklad

Dejme tomu, že nějaký člověk byl až dosud vždy obětí. Rodiče, partner, celý život, to všechno bylo k němu jen zřídka dobré. Postižená osoba na tom nenesla sebemenší vinu, z těchto pozorování a zkušeností se v ní však vytvo­řil pocit bezmoci. Toto vnitřní citové kino přitahuje lidi, které ze zcela osobních důvodů považují za atraktivní právě takové pocity:

1. Pachatele...

... protože cítí snadnou kořist. Pachatelé jsou v podstatě lí­ní. Kráčí nejsnadnější cestou a nejslabší oběť se stává jejich hříčkou. Každý, kdo byl jednou obětí a našel svou sílu na­příklad tím, že si o tom s partnerem energicky promluvil, ví, že se pachatel začíná poohlížet po nejsnadnější oběti.

2. Jiné oběti...

... protože si myslí, že je ten druhý chápe a jsou v bezpečí. Všichni hledáme lásku, a cítíme-li pochopení, dává nám to pocit blízkosti.

3. "Zdravotní sestry" a utěšitelky...

...a sice takové, které se cítí lépe, když vidí, jak se oběti špatně daří. "Zdravotní sestry" žijí z toho, že se druhým nevede dobře, jinak by neměly nic na práci. Ano, některé to myslí skutečně dobře, ale v jiných vzniká pocit převa­hy, nebo dokonce pocity štěstí: "Když vidím, jak se daří XY, jsem opravdu šťastná, že mám tak málo problémů." Nikdo z těchto lidí, které oběť přitahuje, jí nemůže oprav­du pomoci, aby se dostala ze své role. Avšak v okamžiku, kdy člověk pozná, co je příčinou přitažlivosti v jeho srdci, stane se pozorovatelem. A kdy? ? ví, jak tu příčinu oslabit, stává se z oběti silný člověk, který se dokáže rozhodovat. Láska k sobě samému a k vlastnímu životu je klíčem k této změně.

Sebeláska

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, dokázal jsem poznat, že psychická bolest a utrpení je pro mě jen varováním, abych nežil proti své vlastní pravdě. Dnes vím, že se tomu říká BÝT PRAVDIVÝ.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, pochopil jsem, jak moc druhého zahanbuje, když mu vnucuji svá přání, ačkoli vím, že na to není ani vhodná doba, ani na to ten člověk není připravený, i kdybych tím dotyčným byl já sám Dnes vím, že se tomu říká SEBEÚCTA.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, přestal jsem toužit po jiném životě a dokázal vidět, že všechno kolem mě je výzvou k růstu. Dnes vím, že se tomu říká ZRALOST.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, pochopil jsem, že vždycky a při každé příležitosti jsem ve správný čas na správném místě a že všechno, co se děje, je správné. Od té doby jsem mohl být klidný. Dnes vím, že se tomu říká SEBEÚCTA.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, přestal jsem se okrádat o volný čas a dělat velkolepé plány do budoucna. Dnes dělám jen to, co mě baví a působí mi radost, co miluji a co potěší mé srdce, dělám, to po svém a svým vlastním tempem. Dnes vím, že se tomu říká POCTIVOST.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, zbavil jsem se všeho, co pro mě nebylo zdravé. Jídla, lidí, věcí, situací, a především toho, co mě neustále stahovalo dolů, pryč ode mě samotného. Zpočátku jsem to nazýval zdravým egoismem. Dnes však vím, že to je SEBELÁSKA.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, přestal jsem chtít mít vždycky pravdu. Tak jsem se méně často mýlil. Dnes jsem poznal, že se tomu říká BÝT PROSTÝ.
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, nechtěl jsem už žít dál minulostí a starat se o svou budoucnost. Teď žiji už jen v tomto okamžiku, kde se koná VŠECHNO. Tak dnes prožívám každý den a říkám tomu DŮKLADNOST.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, uvědomil jsem si, že ze mě mé myšlení může dělat ubohého a chorého člověka. Když jsem vsak povolal na pomoc sílu svého srdce, dostal rozum významného partnera. Tomuto spojení fikám dnes MOUDROST SRDCE.

Nemusím se už obávat sporů, konfliktů a problémů se sebou samým a s ostatními, protože dokonce i hvězdy se spolu někdy srazí a vzniknou tak nové světy. Dnes vím, že TO JE ŽIVOT.

Charles Chaplin
režisér, herec, komik a hudební skladatel u příležitosti svých 70. narozenin 16. dubna 1959 * 16. 04. 1889 Londýn t 25. 12. 1977 - Vevey, Švýcarsko

Nástrahy při pokusu o sebelásku

Výzva "Miluj sám sebe!" je úžasná pravda. Pokud u vás funguje, podržte tuto cennou větu ve svém srdci a vnímej­te její naplňující účinek.

Pokud s tím máte problémy, může to znamenat, že jste právě uvízli v pasti sebelásky. Ať se o to člověk pokouší sebevíc, cit mu stále uniká, a to někdy tak dlouho, že už v něj skoro ani nevěří. Zdá se, jako by to bylo tím těžší, čím víc si to člověk přeje. Sebeláska může být tím, oč člověk usiluje po celý život. I když existuje mnoho receptů, které hezky znějí a radí člověku, že by měl dělat nebo naopak nedělat něčeho více a jiného méně, zůstane nakonec pocit, že se nic nedaří tak, jak by mělo. Proč představa, že člověk miluje sám sebe, často nefun­guje? Proto? ?e výzva "Miluj sám sebe!" je přesně vzato nemožná. Je to past.

"Miluj sám sebe!" je výzva, aby člověk něco podnikl. Pro lásku se však nedá dělat nic. Je nemožné sami sebe milovat, pokud se to už neděje. Je to asi tak, jako by vám někdo nařídil: "Miluj tamhle toho člověka!" Nejde to jen proto, že si to člověk přeje.

"Miluj sám sebe!" je příkaz rozumu. Rozum však ne­umí milovat a už vůbec ne sebe sama. Láska je stejně jako mír vnitřní stav na opačné straně myšlení. Jestliže ho chce někdo začlenit jako tělesný pocit, zařadí ho nejspíš do oblasti srdce.

Rozkaz "Miluj sám sebe!" svědčí o tom, že člověk není momentálně v pořádku, protože se zřejmě příliš málo miluje. Když se však člověk necítí být v pořádku, blo­kuje přesně tato skutečnost pocit lásky.

Když se výzvu "Miluj sám sebe!" nepodaří uskutečnit, vede k opaku. Pocity méněcennosti, odmítání sebe sama a pochybnosti jsou stále větší. "Prostě nedokážu sám sebe milovat", je myšlenka, která se objevuje stále znovu.

Existuje řešení. Změňte se! Dopřejte si chvilku času a vní­mejte následující: Jaké by to kupříkladu bylo, kdybyste se nemuseli milovat? Jen si to představte. Cítíte teď ve svém nitru, jak by vám bylo?

"Kdybych nemusel milovat sám sebe..." Počkejte chvilku a soustřeďte se... Cítíte něco?

V okamžiku, kdy přestanete chtít milovat sám sebe a pros­tě se jen díváte, jak vy jako člověk dáváte ze sebe to nejlepší, jak prožíváte všechny hezké i méně hezké pocity, svou sílu i své slabosti, úspěchy i nezdary, když si uvě­domíte, že právě to znamená být člověkem, pak pocítíte lásku ke svému životu a poznáte v tom dar. Čím víc této lásky, do níž se nebudete nutit, bude určovat magnetické pole vaší přitažlivosti, tím víc budete svůj život prožívat jako řadu po sobě jdoucích zázraků a darů.

Když se zbavíte představy,že musíte sami sebe milovat, dáte si velký dárek.
Budete volní, abyste mohli pocítit, že to už děláte.

Působení příkazu "Miluj svůj život" na vaši přitažlivost
Jestliže vám stále ještě nepřipadá snadné milovat sami sebe, zkuste to s představou, že milujete svůj život.

Když nadevše milujete svůj vlastní život, nebudete dělat nic, čím byste se sami zraňovali. Nenecháte si už ubližovat od jiných, ať už z jakýchkoli důvodů. Ostatní budou dál říkat to, co říkají, ale vy proti to­mu nebudete bojovat, protože vždy, když bojujete, cítíte, jak se v boji, který není váš, ztrácíte. Budete poslouchat, co lidé říkají, a vidět, co dělají. A budete chápat, proč jsou lidé takoví, jelikož budete stále více rozumět a vnímat tajemství přitažlivosti srdce. A pak řeknete sami, co máte na srdci, a budete jed­nat, avšak ne v boji proti někomu nebo něčemu, nýbrž z lásky k sobě.

Budete méně odsuzovat, protože pocítíte, že to nedě­lá dobře ani vám samotným. Čím víc tohoto druhu lásky ve svém nitru pocítíte, tím méně bude vyzařo­vat vaše přitažlivost to, co by mohlo být zajímavé pro pachatele, bojovníky a despoty. Tak zmenšíte prostor svého ohrožení.

Pohlížíte-li na svůj život jako na dar a milujete ho, bude to vaše přitažlivost vyzařovat. Nemocní nebo slabí lidé, kteří byli na vás dosud závislí nebo požadovali příliš mnoho, budou cítit, že už neuděláte nic, abyste se sami zraňovali. Protože to je vysloveně příjemný pocit trávit čas s někým, kdo sám sobě neubližuje a svůj život nade­vše miluje, uvědomí si lidé ve vaší blízkosti, že by mohli totéž učinit i pro sebe.

Láska je pochopení. Čím víc rozumíte sobe i jiným, tím víc se můžete akceptovat, aniž byste něco měnili. A o to víc budete cítit lásku.

Ten, kdo odsuzuje vás i ostatní, je nemocný. Ten, kdo činí zodpovědným celý svět, je nemocný. Ten, kdo chce, abyste byli jiní, než jste, je nemocný. A sice proto, že každou takovou myšlenkou působí bolest sám sobě, což žádná zdravá bytost z vlastní vůle nedělá. Jestliže chá­pete, proč to lidé dělají, tedy proto, že v jejich přitažli­vosti působí síly, které je k takovým reakcím nutí, pře­stanete tuto chorobu podporovat. Budete méně reagovat a přispějete tak k tomu, že se nemoc nebude šířit.

Tři jednoduchá cvičení pro větší lásku k vlastnímu životu

"Kdo mě má ve svém životě, je na tom dobře. Proč?"

Čím víc odpovědí jste na tuto otázku našli, tím víc si můžete připustit lásku k sobě samým. Důležité je vědět, že láska neznamená něco dělat. Jde o to, abyste poznali, kým a čím jste a jak cenná je každá vaše vynikající vlastnost. Čím víc cítíte, jak velkou cenu máte, tím víc to budou cítit i ostatní. Vyberte dobré vlastnosti, které máte, a začněte každou větu slovy: "Já jsem..."

"Je to pro mě dobré...?"

Jestliže se necítíte dobře, přičemž nezáleží na tom z jakého důvodu, probouzí se ve vás často nejasný pocit, že musíte něco udělat nebo změnit. Záro­veň se však člověk necítí dobře, má-li "nějak" reagovat nebo "něco" podniknout. Není snad pocit, po němž touží­te, spíš pokoj a klid?

Zeptejte se sami sebe v těžkých situacích: "Je to pro mě dobré, abych teď udělal to či ono? Co by teď bylo pro mě dobré?" Prověřte každou myšlenku, která vás právě napadne, tím, že si položíte takovou otázku, a ucítíte, co se při tom ve vás bude dít. Mimochodem, nikdy se k provádění cvičení nenuťte, byla by to ztráta času. Dělejte vždy jen to, co ve vás probouzí zvědavost a radost. Pocit radosti je v našem životě nejdůležitějším ukazatelem cesty, naším nejcennější m osobním rádcem. To, co působí radost, je správné. Vždycky jde o to vybrat si z mnoha dílků skládačky života přesně ty, které doplní vlastní obraz. Je to hra. Hrajte ji!


Láska k vlastnímu životu je začátkem rozhodnutí riskovat, ať už se stane cokoli. Potom je to zázrak.

Co se změní, když budete víc milovat svůj život

Mnoho konfliktů zmizí nebo se prostě vyřeší, protože už nebudete muset požadovat nebo si navzájem vyměňovat lásku, uznání nebo hodnocení.
Budete přitahovat stále víc lidí, kteří se ve vašem vyza­řování cítí dobře.
Budete udržovat daleko od sebe lidi, kteří nemohou snést, že jste vnitřně nezávislí a volní.
Budete dělat druhým méně výčitek, protože sami sobě budete méně vyčítat.
Budete vyzařovat důvěru, poněvadž budete sám sobě věřit. Ostatní pozitivně změní svůj postoj vůči vám.
Zredukujete automatické reakce a protireakce mezi lidmi, kteří mají s vámi něco společného.
Budete moci, ale už ne muset reagovat na druhé.
Nebudete si už vůbec přát být milý a dobrý, aby vás měli všichni rádi. A přesto budete dělat dobré věci z lásky.
Budete se méně honit za odměnami a uznáním.
Nenecháte se už déle využívat.
Stanete se mnohem méně zranitelní.
Budete dávat, aniž byste něco očekávali.
Také neuděláte nic bez toho, že byste měli špatné svědomí.
Můžete si dovolit být osloveni, protože budete vědět, že vás to nezavazuje k žádné činnosti. V mnoha případech zmizí alergie, psychosomatická one­mocnění a tělesné potíže nebo se alespoň zmírní. A to, co zůstane, vyvolá menší vnitřní odmítání.
Budete dělat věci, které vás naplní, a zažijete proto i zpětné působení.
Lidé, kteří si o vás dosud dělali starosti, budou mít o jednu méně.
Ti, kdo byli na vás dříve závislí, se osvobodí, protože svou sebeláskou odstraníte vzájemnou závislost. Neznamená to, že toho druhého opustíte. Pravděpo­dobně mu budete ještě blíž než kdy předtím, protože cítíte, že už nemusíte. A když pocítíte, že je správné odejít, pak tedy půjdete. V tom případě je to správné i pro toho druhého člověka.

Lidé, kteří ztratili lásku sami k sobě, ji možná opět na­jdou, protože vyzařování lásky z vaší přitažlivosti se bude přenášet na lidi ve vaší blízkosti (zrcadlové neuro­ny). Působením zákona rezonance stupňuje vaše láska lásku k druhém člověku. A v případě, že na to ten druhý není ještě připraven, vytváří vaše pole sebelásky jakýsi druh ochranného pláště kolem vás samotných. A to všechno bez jakéhokoli plánu a námahy. Láska k va­šemu vlastnímu životu je největším darem, kter&yacut e; můžete sobě i ostatním věnovat. Existuje mnoho pozitivních dů­vodů proč postavit sami sebe na první místo. Vyžaduje to od vás jen rozhodnutí, že chcete prožívat to, k čemu dojde v případě, že se odvážíte experimentu.

Často nesprávně chápaná láska

Kde na světě stojí psáno, že láska znamená strpět a sná­šet chování druhého?
Ano, láska znamená nechat druhého takového, jaký je, ale zároveň to znamená i to, že si daru vlastního života vážíte natolik, že se nebudete přemáhat.

Kde je psáno, že člověk nemůže nikoho ranit rozhod­nutím, které se týká jeho samotného? Pokud člověk trpí nějakou situací, je příznakem lás­ky něco podniknout a utrpení ukončit. Není projevem lásky se trápit a ani se to nevyplatí, i když to generace matek a otců svým dětem stále opakují. Rozhodnout se pro sebe a pro vlastní životní štěstí není zdaleka ničím nezodpovědným.

Kde stojí psáno, že láska znamená převzít zodpověd­nost za štěstí a spokojenost někoho druhého? V okamžiku, kdy si myslíte, že nesete zodpovědnost za štěstí druhého člověka, vzdalujete se lásce ke svému vlastnímu životu. Může se stát, že někdo jiný, když jste u něho, cítí štěstí. Existuje však mnoho zdrojů štěstí, a kdybyste už zítra nebyli na světě, bude jeho život pokračovat i bez vás.

Je pravda, že láska znamená nemít žádné nároky? To je jeden z největších problémů v chápání lásky. Ano, láska sama nic nepožaduje. Být člověkem však zname­ná mít potřeby, přání a touhy. Pokud milujete člověka, který je sám sebou, dovolíte mu, aby našel sám své naplnění.

Malá exkurze: Bez lásky jde všechno snáz

Existuje slovo, které má velký vliv na vás a na vaši při­tažlivost. Je to slovo vina. Cítíte-li se být vinni, bez ohle­du na to, zda vůči sobě nebo vůči jiným, děláte ze sebe oběť. Budete závislí na odpuštění, na nápravě, na mínění druhých lidí. Tyto pocity vyzařuje vaše přitažlivost na­venek a přitahuje ty, kteří chtějí s vámi hrát hru na vinu a oběť.

Učitelé jedné základní školy udělali pokus. Vysvětlili dětem, ze si dnes bu­dou hrát zvláštní hru, v níž jde o to, aby vypudily z hlavy nepěkné slovo "vina". Experiment se provedl formou hry a děti se jí s nadšením zúčastnily, jedna matka pak pro­hlásila: "Když moje dcera Líza přišla domů, zeptala jsem se jako obvykle, co dnes dělali ve škole. Odpověděla: ,Vyháněli jsme si z hlavy ošklivé slovo.' deptala jsem se jí, jaké slovo to bylo. Líza se na okamžik zamyslela, s úsměvem na mě pohléd­la a pronesla: ,Už jsem ho zapomněla.

Na světě neexistuje žádná vina. Je tu jen příčina a účinek. Ně­co se stane a to zapříčiní, že se stane něco jiného. Někdo něco udělá, má to nějaký účinek a někdo druhý na to zareaguje.

Vina je pocit, ne skutečnost. Je to výmysl lidí, aby mohli rychleji posuzovat a odsuzovat, určovat pravidla společ­ného života, a především aby získali očividnou moc nad druhými.

Jako vše, tak i tuto myšlenku "nevinnosti" je možné nesprávně chápat. Lidé samozřejmě dělají věci, které ma­jí na jiné nepěkný dopad. Nejde o to, aby to člověk nějak přikrášloval nebo vymýšlel ospravedlnění pro neetické nebo bezohledné chování. Ale jen o to vzít slovu ve vaší hlavě, které bylo po celá staletí velkou zátěží, negativní působení na vaši přitažlivost.

Nejsnáze a nejúčinněji to lze tak, když to provedete jako děti ve zmíněné hře. Tvařte se, jako by slovo "vina" vůbec neexistovalo. Nahraďte ho slovem "příčina". Jinak nemu­síte nic měnit. Je to jen maličký krůček ve vašem myšlení, ale má velký účinek na váš život. Snažte se pocítit, co je pro vás přijatelnější a snazší. "Na vině je můj otec, protože to vždycky dělal." Nebo: "Můj otec dělal často různé věci. Pozoroval jsem to a došel k názoru, že to není dobré. Toto přesvědčení je teď uloženo jako příčina v mé přitažlivosti a přitahuje do mého života následující typ lidí..."
Jeden z těchto nově nahlížených názorů na událost, při níž jste něco způsobili, by mohla vypadat například takto:

"Udělal nebo řekl jsem něco, co mělo špatný dopad na jiného člověka. Neměl jsem to v úmyslu. Řeknu to té osobě, připadne udělám něco, abych jí to vynahradil"

Zda to zmíněná osoba přijme nebo nikoli a co s vaší na­bídkou udělá, není již ve vaší moci. Udělejte to, co vám připadá správné. Můžete vyrovnání jen nabídnout. Jestli je ten druhý přijme, není už vaše věc. Ano, může vás něco trápit. Poučíte se z toho. Něco mů­žete, pokud to tak opravdu cítíte, opět napravit. Můžete tomu druhému říci, že litujete toho, co jste řekli nebo udělali. Tím je to však z vaší strany vyřízeno. Jste volní. Jestliže ten druhý chce sám sobě působit bolest tím, že vás bude i nadále odsuzovat, je to jeho rozhodnutí, ne vaše. Není vaším úkolem přimět někoho k odpuštění. Odpuš­tění je svobodným a zcela osobním rozhodnutím každého jednotlivce.

Vina je pocit, nikoli skutečnost.
Oběť mysli na vinu a cítí její tíhu. Tvůrčí jedinec myslí na příčinu a účinek a cítí, kudy se má vydat.

Myšlenky na provinění stojí člověka sílu, probouzejí v něm pocit závislosti (na přízni druhého) a mají skli­čující dopad na vlastní náladu.
Myšlenky o příčině mění sílu, vedou k poznání a růstu a vytvářejí pozitivní základní postoj k sobě samým.

www.skola-esoteriky.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monik | 28. listopadu 2011 v 10:51 | Reagovat

Děkujííí. Krásný článek a dnes po ránu tu čekal přímo na mě :-)Děkuji, děkuji, děkuji. Krásný sluníčkový podzimní den :-)

2 Tredoxé-Rafeyllea | 28. listopadu 2011 v 13:51 | Reagovat

Ty moje úžasná dušičko moudrá. Děkuji za tebe. A moooc tě objímám :o).
Opatruj se mamčo :o)
S láskou
Vlaďka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama